Česká republika je kouzelná země plná nádherných a úchvatných míst i přírodních krás, země s velmi bohatou historií, na kterou můžeme být pyšní. Máme svou vlastní měnu, jazyk, písmo, významné osobnosti, známé světové firmy. Naši čeští umělci vytvořili v průběhu dějin úžasná díla v podobě knih, orchestrálních i koncertních skladeb, obrazů, soch, architektonických skvostů. Bohatou součástí naší svébytnosti je také tradiční lidový folklor, tedy písničky, zpěvy, tance, kroje, vyšívané a malované vzory, lidová řemesla a tradice. To všechno tvoří naši překrásnou zemi, na kterou můžeme být právem hrdí.

Vlastenectví se dnes moc nenosí, není nyní v módě, ale jedná se spíše o vlnu, která se jednou zase obrátí a přinese zpět to, co dnes bylo možná odvrhnuto. Každý člověk je totiž spjat duševními kořeny se svým domovem, svou vlastí a s místem, ve kterém vyrůstal a které považuje za svou domovinu. Je to přirozené, protože všichni se potřebujeme nějak identifikovat a být součástí určité skupiny. Pokud toto zázemí postrádáme, nemůžeme být nikdy v životě pořádně ukotvení, budeme zmatení a ztracení. Tak jako celou naši zemi považujeme za svůj domov, tak i každý z nás pociťuje alespoň v hloubi srdce bližší vazbu k určitému kraji, okresu nebo městu či vesnici.

Pro spoustu lidí je nejkrásnějším městem naše krásná stověžatá Praha. Naše hlavní město je plné památek a historie na vás dýchá z každého rohu a uličky. Pro další lidi je srdcovým místem Brno, které je velmi vtipným přechodem mezi velkoměstem a vesnicí. Brno má své specifické kouzlo a vyvažuje nedostatky velkého města řadou pozitiv domácké atmosféry. A pro některé z nás je tou nejkrásnější oblastí Zlínský kraj, který je centrem lidového umění, protože se zde nachází region Slovácko. Okna Zlín pak mají podle obyvatel tohoto kraje vyšší hodnotu i kvalitu než okna z jakéhokoliv jiného kraje.