Lidský život by byl bez zábavy natolik otravný, že by možná i zcela zanikl, neboť by neměl nikdo zájem žít. Dokážete si představit žít pouze z povinnosti a kvůli tomu, že žijete? Že byste necítili žádné pozitivní emoce a radost z tvůrčí činnosti a také ze zábavy, která s tím souvisí? Že byste byli pouhými roboty? Ještě, že ty pozitivní emoce máme! Ještě, že se dokážeme bavit jako malé děti. Ostatně, malé děti nám mohou být vzorem, bývají spontánní a dovedou nám jasně a bez přetvářky dát najevo, co se jim líbí. A co je jim naopak nepříjemné.
V knize „Hovory s Bohem“ od Neala Donalda Walsche je zmínka o tom, že bychom se na svět a život měli dívat dětskýma očima, že bychom si měli umět hrát i v dospělosti a nezapomínat na to, že jsme také kdysi těmi dětmi byli. A že jsme nesmrtelné duše, které jen mění převleky, „aby mohly vždy prožívat tu nejkrásnější představu o sobě sama“. K tomu, aby byl život veselejší a mohli jsme se z něj radovat, slouží i kouzelníci. Kouzelníky vnímám jako někoho, kdo si umí hrát a kdo svou radost z hravosti předává dál. Kouzelníci mohou vystupovat na svatbách, na oslavách narozenin, na firemních či společenských akcích a všude mohou dát lidem najevo, aby si uvědomili, že mohou projevit radost z docela „obyčejných věcí“.
Z maličkostí. Kouzelník nestaví domy ani nevyrábí automobily, domácí spotřebiče nebo oblečení, kouzelník si prostě jen hraje a tím nám dává příležitost brát život s humorem a vtisknout mu emoční náboj. Abychom se neradovali jen z toho, že máme novou pračku, nový kabát a nové boty. Kouzelník je také člověk, který nás upozorňuje na to, abychom nepodléhali pouhému materialismu. Abychom život nevnímali jen z pohledu toho, že něco máme a vlastníme. Aneb „mít nebo být“. Být znamená tvořit, žít a radovat se z drobností a mít by mělo znamenat, že máme pouhé prostředky k bytí. Nemělo by to být naopak, protože pokud ty prostředky neslouží bytí, stáváme se těmi roboty bez emocí.