Vážná hudba je hudební žánr, který mi přináší skutečné uspokojení. Těch důvodů, proč tomu tak je, je celá řada. Hudební nástroje. Já sám jsem se naučil hrát na kytaru a ačkoli nejsem žádný mistr, dovedu ocenit v rukou kvalitní nástroj. Nesmírně obdivuji tvůrce hudebních nástrojů, je to totiž něco úplně jiného, nežli obyčejný nábytek.
Živý koncert. Víte o tom, že Josef Kemr, který ztvárnil filmovou roli jistého „Vyhlídky“ ve filmech „Dovolená s Andělem“ a „Anděl na horách“, skutečně uměl dobře hrát na violoncello a ty skladby prý opravdu hrál on? Něco jiného je ale sledovat film nebo videoklip a jiný zážitek máte z živého koncertu, například ve Španělské synagoze v Praze. Koncert vážné hudby může být i vhodným zážitkovým dárkem k narozeninám, na Vánoce, k ukončení středoškolského či vysokoškolského studia a pak také jako svatební dar. Já osobně bych daroval vstupenky na koncert své životní lásce, která už bohužel není mezi námi. Kdybych mohl vrátit čas a jít takto ve dvou na koncert vážné hudby, neváhal bych ani minutu.
Skladba jako příběh. Jako vodák jsem několikrát splouval řeku Vltavu na kánoi a když jsem se zaposlouchal do tónů Smetanovy Vltavy z cyklu symfonických básní „Má vlast“, obdivoval jsem tvůrce této skladby už jen tím, že on se po Vltavě zřejmě na žádné kánoi neplavil, jak tedy může tak přesvědčivě ztvárnit průběh jejího toku. Je to skutečné mistrovské dílo a těch mistrovských děl vážné hudby znám celou řadu.
Jemnost a něžnost. Když se zaposlouchám do tónů některé ze skladeb rockového koncertu, přiznám se, že jsem po velmi krátké době unavený tak, jako kdybych skládal do sklepa deset metráků uhlí. Rocková muzika mi bere energii a připadá mi velice hrubá, nemohu ji poslouchat a rozhodně nemám zájem chodit na rockové koncerty. Nic takového se však nestane u vážné hudby, která je výrazně jemnější a něžnější.
